Historie národní házené
Národní házená , jejíž název se několikrát měnil, se vyvinula z původní hry nazvané „vrhaná s přenášením“ jejíž popis uveřejnil v brněnském časopise „Výchova tělesná“ Václav Karas ( 1905 ). Pokračovatel Josef Klenka doplnil návrh pravidel a hru nazval „Cílová“ ( „Terčová“ ). Dalším nadšeným propagátorem hry se stal Anton Krištof, který hru nazval „Házená“. Úpravou pravidel jí dal charakter sportovní hry. Položil také první organizační hry ustanovením prvého ústředí házené, Svazové komise kroužků házené v Praze ( 1907 ). V roce 1909 byla jeho zásluhou vydána tiskem první pravidla. Házená v českých zemích zapustila kořeny, ale první světová válka brzy zastavila její rozvoj.
Hned po válce se však začala házená rychle šířit zásluhou J. Trantiny, který po další úpravě pravidel usiluje o ustanovení Svazu házené. V roce 1920 ( 22. února ), kdy bylo v činnosti již 167 klubů s 2520 hráčkami a hráči, se házená sdružuje do Československého svazu házené a ženských sportů – házená se tehdy hrála v sedmičkách, devítkách a také v devítkách smíšených ( 5 mužů a 4 ženy ).
V těchto letech se začala hrát házená i na Slovensku a za hranicemi, hlavně v Jugoslávii. Československý svaz házené a ženských sportů začal pořádat svá mistrovství a v roce 1921 spolu s Francií, Amerikou, Anglií, Itálií, Švýcarskem a Švédskem založil v Paříži Mezinárodní federaci ženských sportů ( FSFI ), která uznala českou házenou jako mezinárodní hru a přebrala česká pravidla jako oficiální. Byl to pozoruhodný úspěch naší původní československé míčové hry. Došlo k prvním mezinárodním a mezistátním utkáním ( 1923 ČSR – Francie 9 : 9 , utkání žen v Praze ).
Mezinárodní styky se slibně rozvíjely a v roce 1930 se nakonec pořádalo první mistrovství světa v házené žen, v němž vyhrály naše ženy před Jugoslávií ( 8 : 5 ) a Polskem ( 17 : 0 ).
Druhé mistrovství světa v házené žen v Londýně roku 1934, kde ženy ČSR prohrály s Jugoslávií, znamenalo konec házené jako mezinárodní hry. Byl založen Mezinárodní svaz míčových her, kde získaly převahu košíková a handbal. V českých zemích ubylo přechodně sportovních klubů házené. V roce 1936 dochází ke změně pravidel, hra se stává zajímavější. To mělo za následek, že se zlepšila činnost Svazu házené, který začal věnovat zvýšenou pozornost družstvům mládeže. Koncem roku 1938 byl přijat název Československý svaz házené, který sdružoval 5 žup. Avšak o rok později byla nucena tato organizace změnit název na Český svaz házené. Následující léta až do skončení druhé světové války přinesla rozmach házené na území tehdejšího protektorátu, avšak úplný zánik a izolaci v mezinárodním měřítku. Tato izolace byla ještě prohloubena v roce 1947 kongresem IHF, který připravil podmínky k dalšímu rozvoji házené podle mezinárodních pravidel bez přihlédnutí k československé házené. Od tohoto roku získávali propagátoři handbalu v ČSR poznenáhlu další příznivce ,a tak začal rozkol v házenkářském hnutí, které se rozdělilo, i když pod jedním vedením, na družstva házené, na družstva handbalová a na družstva hrající obě hry. Rozkol se prohluboval a roku 1952 došlo k ustanovení dvou samostatných sekcí při SVTVS pro handbal a pro českou házenou. Česká házená tím velmi utrpěla a její snahy o rozšíření hry i na Slovensko neměly trvalého účinku.
Největší zájem sekce české házené při SVTVS se soustřeďovala na mládež. V roce 1952 v soutěžích SHM bylo 1618 družstev a 16000 mladých hráček a hráčů.
Vrcholnými zápasy v národní házené byla a jsou mezizemská utkání Čechy – Morava. První utkání žen se hrálo 30.6.1922 v Prostějově a Morava zvítězila v poměru 5 : 1. Muži se poprvé střetli až 24.5.1942 v Praze, kde Čechy zvítězily 13 : 6. Za druhé světové války tato utkání získala popularitu i tradici a dodnes jsou házenkářským svátkem.
Soutěže družstev se hrála do druhé světové války vylučovacím způsobem, pak jako zemská mistrovství s finále o přeborníka republiky. V roce 1941 se začaly hrát ligové soutěže mužů a žen a od té doby se hrají dodnes.
V 60. letech po mezinárodních úspěších házené se dostala československá házená do pozadí. Zapomnělo se , že mezinárodní úspěchy rostly i z české házené. Házená vytlačila českou házenou i ze školních osnov a řada oddílů přešla z české házené na házenou. V roce 1971 předsednictvo ČSTV změnilo název hry na „národní házená“. Díky neúnavné práci obětavých pracovníků se národní házená dostala v letech 1972 – 1974 opět do osnov povinné tělesné výchovy na školách a na II. sjezdu ČTO v roce 1973 byla zařazena mezi masové sporty. V roce 1975 se uskutečnil 1. ročník pohárových soutěží.
Národní házená jako jedna ze dvou původních československých míčových her ( ještě nohejbal ) má dnes opět v našem tělovýchovném hnutí své pevné místo.