Historie turnaje
Psal se rok 1944. Humpolecká házená sice slavila 22 let od svého založení, ale tehdy si na toto jubileum snad ani nikdo nevzpomněl. Lidé měli v myslích jiné myšlenky a starosti. Celá naše země tehdy byla pod nejtěšším útlakem ve svých dějinách - pod nacistickou okupací. Hitlerovské Německo mlelo ze svých posledních sil, kterých denně rapidně ubývalo na frontách v Sovětském Svazu stejně jako na Západě. Ale právě v těchto chvílích, kdy bylo jasné kdo zvítězí v této ničivé válce, právě tehdy, v posledních křečích, bylo řádění hitlerovců nejběsivější. Naši lidé, muži, ženy byli masově vražděni v koncentračních táborech a další a další byli do táborů smrti přiváženi. Zvýšené " pozornosti " nebyli ušetřeni ani sportovci a jejich akce v Humpolci, které byly jedněmi z mála ostrůvků, kde se lidé mohli scházet a svobodně si popovídat. V té době přišlo tehdejší vedení oddílu SK Humpolec spolu s hráči s myšlenkou založit putovní pohár, na nějž by byla zvána nejlepší současná mužstva házené, aby jednak humpolečtí hráči měli možnost změřit své síly s nejlepšími mužstvy a na druhé straně, aby i příznivci z řad diváků se dostalo odměny za jejich morální i finanční podporu všech družstev oddílu. U zrodu této myšlenky stáli: Jiří Smrčka, dr. Jiří Hásek, profesor Wendlik, Jiří Habrman, Karel Ježek, Bohumír Racek-senior, Rudolf Šaman, a všichni hráči: Josef Krška, Ladislav Berber, Antonín Koten, Jiří Jech, Bohumír Racek mladší, Vladimír Kalousek, Oldřich Pajgrt, Jiří Váĺa, Karel Janoušek a Miroslav Strádal. Mnoho se uvažovalo o názvu turnaje. Konečné rozhodnutí, jak ukazuje historie, bylo opravdu šťastné. Turnaj dostal jméno po krásné, malebné krajině blízko Humpolce, která se již od pradávna nazývá "Zálesí". Žili zde lidé, kteří o svůj každodenní chleba museli tvrdě bojovat nejen s chudou přírodou, ale i s daleko krutějším nepřítelem - vrchností. Z tohoto prostředí vystupuje v naší národní historii známý buditelský kazatel Jan Želivský, o krajině Zálesí a o lidech zde žijících píše i pokrokový lékař tohoto kraje František Hamza ve svých "Želivských romancích" a v "Šimonu kouzelníkovi". Tyto skuteźnosti byly tedy motivem toho, aby turnaj v házené mužů v Humpolci byl nazván "POHÁR ZÁLESÍ". A tak ve dnech 28. a 29. června 1944, o svatodušních svátcích, se uskutečnil I. ročník turnaje. Jeho průběh překonal všechna očekávání. Stal se nejen sportovní událostí prvního stupně, ale i událostí společenskou, o čemž svědčí údaj v házenkářské kronice humpoleckého oddílu, kde se říká, že na I. ročník turnaje o pohár "Zálesí" se ve dvou dnech přišlo podívat 4500 lidí z města i širokého okolí. Nebyli zklamáni. Viděli opravdu hodnotný sport a domů se vraceli s vírou, že český duch ani nejtěžším útlakem hitlerovci nezlomili, že bije a bude žít dál! Pro celkový obrázek o I. ročníku tohoto turnaje musíme dodat i přehled mužstev, která byla jeho prvními úźastníky: AC Sparta Praha , ŽSK Brno , SK Borovina Třebíč a SK Humpolec. Vítězem se stalo mužstvo AC Sparta Praha. Co řekl v roce 1963 o I. ročníku tohoto turnaje jeden z jeho zakladatelů, profesor Karel Wendlik, tehdejší náčelník SK Humpolec - házená: "Práce bylo moc a moc - organizace, ubytování, tehdy dost obtížné stravování, úprava a slavnostní výzdoba hřiště atd. Počasí nám do poslední chvíle nepřálo, pršelo jen se lilo ještě v sobotu. Ale v neděli bylo překrásně, dobré výkony všech mužstev, plno diváků. Zkrátka všechno se vydařilo jak jsme si přáli. Všichni byli spokojeni, hráči, diváci i my pořadatelé ‚ že se nám náš podnik vydařil. A všichni se těšili na II.ročník turnaje, který jsme již hráli v osvobozené vlasti. "I. ročník turnaje o pohár "Zálesí" se lišil ve dvou směrech od dalších, které následovaly po něm. Poprvé a naposled byla utkání hrána v neděli a v pondělí o svatodušních svátcích - v červnu. Další ročníky se hrály později - o humpolecké pouti - tj. 26. července, a to až do roku 1972, kdy se termín konání znovu měnil na první neděli v červenci z ekonomických důvodů, protože na druhou polovinu července se ustálily celozávodní dovolené většiny humpoleckých závodů. Od roku 1996 se potom hraje POHÁR ZÁLESÍ na přání družstev v polovině měsíce srpna. Během dosavadní, opravdu dlouhé historie turnaje o pohár "Zálesí", se jen dvakrát vytvořila přestávka, kdy turnaj nebyl pořádán. Bylo to v letech 1945-1949, kdy nutná konsolidace národního hospodářství po ukončené druhé světové válce se projevila v určité stagnaci humpolecké házené a potom v roce 2020, kdy se nemohlo hrát z důvodu restriktivních opatřeních státu z důvodu nového typu koronaviru způsobujícímu onemocnění COVID-19. Vedle významu sportovního a společenského se z kroniky humpolecké házené můžeme dozvědět i další postřehy, které mohou být ozdobou takových turnajů. Dnes zde vystupují již stovky hráčů a nebyli to jen hráči, byli to zanícení funkcionáři, kteří se podíleli na celé činnosti, a nejen při poháru "Zálesí". Setkáváme se zde rovněž s činností kulturní, objevují se velmi často i ukázky toho, že sportem, správně vedeným, se vytvářejí i lepší charaktery lidí, objevují se zde důkazy vzájemného kamarádství mezi členy oddílů téměř po celé republice. Je dobré zmínit se ještě o X. ročníku turnaje o pohár "Zálesí", který se hrál v roce 1958 a jehož účastníky byli: Jiskra Zubří, SONP Kladno, Lokomotiva Ostrava a Jiskra Humpolec. Tento ročník, jako první jubilejní, byl tehdy výborem oddílu i hráči zvlášť pečlivě připravován. U příležitosti jeho konání byli do Humpolce pozváni všichni bývalý hráči, hráčky i funkcionáři oddílu házené Jiskra Humpolec, aby spolu se stávajícími členy oddílu si mohli zavzpomínat na svoji činnost v házené v Humpolci. Z jejich účasti na X. ročníku turnaje jsme měli velkou radost a hráči mužstva mužů našeho oddílu pak tuto radost projevili svým způsobem - vítězstvím v tomto ročníku. Jak se po letech odlouźení líbilo hráčkám a hráčům na poháru "Zálesí", o tom napsal Ladislav Lahoda, bývalý hráč AC Sparty Praha a účastník I. ročníku turnaje, později hráč SK Humpolec: "Po čtrnácti letech jsem přijel opět do Humpolce, abych viděl nejlepší stadión na házenou a oživil si nezapomenutelné chvíle, strávené v Humpolci mezi nejlepšími kamarády v oddílu házené. Jestliže jsem osobně přispěl aspoň trochu k propagaci házené v Humpolci, je to mimo vřelé přijetí a upřímné pozornosti všech mých přátel v Humpolci, nejlepší mou odměnou." Alois Mikulenka a Robert Gazda, nejlepší střelec a kapitán ligového mužstva Jiskry Zubří: "Byli jsme překvaveni milým přijetím a pečlivou starostí o nás po celou dobu X. ročníku turnaje o pohár "Zálesí". Všem pořadatelům patří uznání za vzornou organizaci turnaje. Máte hezké hřiště - myslíme, že nejlepší na českou házenou u nás vůbec. Vracíme se domů - na Valašsko, s milou vzpomínkou na Váš turnaj a do další práce i zápolení Vám přejeme hodně úspěchů ". Jeden ročník za druhým ubíhají i v turnaji o pohár "Zálesí" a rok co rok humpolečtí házenkáři hostí u příležitosti jeho konání nějakou milou návštěvu. Takovou a zvlášť milou byla zcela určitě návštěva tehdejšího předsedy Sekce české házené ÚV ČSTV z Prahy - pana Charváta. Ten při XIV. ročníku turnaje o pohár "Zálesí" v roce 1962 vzpomenul na Humpolec a na pohár "Zálesí" takto: " V letošním roce oslaví pohár "Zálesí" v Humpolci již XIV. výročí. Pohledneme-li nazpět, zjišťujeme, že ještě jedno významné jubileum se váže k tomuto ročníku turnaje. Již 40 let úspěšné práce zaznamenávají tělovýchovní pracovníci oddílu v Humpolci. Zanechávají za sebou stopu drobné, poctivé mravenčí práce. Tato je dokumentována snad nejkrásnějším prostředím, jaké jsem kdy viděl. Házenkáři mají svoji kolébku - krásné, útulné hřiště, schované pod korunami košatých a svěže zelených lip. Zelenému prstenci vévodí účelně zařízené středisko se šatnami, umývárnami a sprchami, společenská místnost se stálou výstavkou trofejí, získaných v bohaté sportovní činnosti snaživého oddílu. Tato moderní stavba, vhodné řešení rozhlasové kab6iny a řada dalších předností, jsou krásnou vizitkou kolektivní práce našich házenkářů a jejich příznivců. V současné době je již vše připraveno k vyvrcholení letošní sportovní činnosti na XIV. ročník turnaje o pohár "Zálesí". Každý jeho ročník přivedl do Humpolce nové návštěvníky a obdivovatele sportovních úspěchů českých házenkářů. Všichni návštěvníci si přinesou do svých domovů nejen krásné vzpomínky, ale i poučení z názorného příkladu, jak je třeba pracovat, aby sportovní úspěchy přinesly takové ovoce práce jako v Humpolci. Ve vzpomínkách na Humpolec vyslovuji za házenkářskou veřejnost poděkování za dobře vykonanou práci s přáním mnoha zdaru v další činnosti! "Zasloužilá mistryně sportu a olympijská vítězka Eva Bosáková vzpomíná na náš turnaj takto: "K 40. výročí založení oddílu české házené Vám přeji do dalších úspěšné sportovní činnosti hodně zdaru. Věřím, že letošní, již XIV. ročník turnaje o pohár "Zálesí", bude právě tak sportovně bohatý jako byl předešlý, kterého jsem se zúźastnila. Ještě jednou Vám přeji hodně zdaru ve Vaší práci" Zvláštní kapitolu z 68 roźníků turnaje o pohár "Zálesí" si zasluhují i rozhodčí. Stejně jako při výběru mužstev, i v případě rozhodčích, se vždy oddíl snažil zajistit k řízení turnajových utkání současné naše nejlepší rozhodčí. Bude asi každého z nás zajímat, jak se tito "muži v černém" dívají na nejstarší turnaj v národní házené, jaké dojmy si odvážejí z jeho průběhu i atmosféry. Zde je názor jednoho z mnohých: "Nedostanu-li se některý rok na tradiční humpolecký házenkářský turnaj alespoň jako divák, vždycky na něj poslední červencovou neděli vzpomínám. Připomíná mi agilní soukenické město a půvabné Zálesí, připomíná mi hřiště, na němž jsem pískal v krátké éře svého působení ve funkci rozhodčího české házené celkem 35 zápasů a na němž jsem v milém prostředí oslavil svůj 200. rozhodovaný zápas, připomíná mi pět ročníků v letech 1953-1958, na nichž jsem rozhodoval. Na turnaji - a vlastně na celé činnosti českých házenkářů Jiskry Humpolec - si cením toho, co vyzvedávám například na odlišném poli humpoleckých divadelníků: Vnitřního, všestranného života kolektivu. Oddíl pokračuje dále ve svých dobrých tradicích, rozvíjí všestrannou činnost, pečuje o výchovu mládeže, zlepšuje výstavbu a úpravu svého házenkářského hřiště, upevňuje kolektiv a vytváří dobré kamarádství a řadu pevných přátelství. Za veškerými těmito úspěchy je skryta neúnavná a obětavá, cílevědomá práce osvědčených jednotlivců ve vedení oddílu, práce, kterou si celá veřejnost asi neuvědomuje. Město Humpolec může být na podobnou agilní činnost hrdo! To jsou mé dojmy kolem turnaje o pohár "Zálesí", na který vždy rád mezi Vás přijedu!" Dr. Jiří Valchář, promovaný ekonom, nositel uznání "Za zásluhy o rozvoj Československé tělovýchovy III. stupně" k XIV. ročníku "Poháru Zálesí" v roce 1962. Na závěr ještě postřehy hráče mužstva, které bylo rovněž účastníkem turnaje o pohár "Zálesí". Vypráví Jaroslav Volf, hráč oddílu české házené SONP Kladno, hokejový reprezentant ČSSR, ligový trenér hokejistů SONP Kladno, pamětník turnaje o pohár "Zálesí" v letech 1957-1959. " K Vašemu 40letému výročí české házené Vám přeji mnoho úspěchů a pěkných bojů. Při této příležitosti si rád vzpomínám na Váš turnaj o pohár "Zálesí", na Vaši výbornou organizaci a propagaci české házené. Na slušné prostředí, i když se někdy odehrávaly tvrdé boje. Vždy jsme dobře věděli, že tu najdeme dobré házenkáře, ale ještě lepší kamarády. Věřte, že dny, strávené mezi tak dobrým kolektivem, jako byl Váš, nám hodně pomohly v naší práci. Domů jsme si odváželi hezké vzpomínky a celý rok jsme se nemohli dočkat příštího ročníku. Rád si vzpomenu na Vaše diváky, kteří jsou velmi vyspělí. Zkrátka - všude jsme se setkali s takovým prostředím, jako kdybychom byli doma a myslím, že to je pro Vás to nejlepší vysvědčení. Chtěl bych Vám poděkovat za Vaši péči o rozvoj české házené, za Vaši obětavou a nezištnou práci, ale cítím, že slova díků jsou velmi málo. Věřte, že takové vzpomínky jsou trvalého rázu!" Tento článek se snaží za pomoci kronik oddílu připomenout důležité okamžiky i skutečnosti, z nichž se vytvořilo již téměř 70 ročníků tohoto turnaje. Stejně jako kdysi předchůdci dnešních funkcionářů a hráčů připravovali s plným zaujetím I. ročník turnaje o pohár "Zálesí", každý další ročník připravují členové oddílu národní házené TJ Jiskra Humpolec stejně pečlivě a svědomitě.